Alexandra Jašová
O Bělehradu, který mi nečekaně přirostl k srdci
Když jsem poprvé přijela do Bělehradu, v teplém kabátku a ve vysokých botách s kožíškem do únorové fujavice, říkala jsem si, že přestěhovat se sem možná nebylo úplně nejlepší rozhodnutí. Přivítal mě neodklizený sníh na chodnících, bezohlední řidiči, nerozluštitelné nápisy v cyrilici a nepříjemný úředník na cizinecké policii, který mi kysele vysvětlil, že všechny formuláře se musí vyplňovat v srbštině a energicky přeškrtal všechny moje údaje. To jsem ještě nevěděla, že si tohle město zamiluju a že se mi po sedmi měsících nebude chtít odjet.
Alexandra Jašová
V zemi, kde nikdo nepracuje a kde autobusy jezdí dřív
Jen v Bělehradě roztál poslední sníh, rozhodli jsme se s přítelem pro cestu k moři, abychom se odměnili za dlouhých pět měsíců zimy. A tak jsme se ocitli na začátku dubna na prázdných plážích, v tichých uličkách historických měst a v neuvěřitelně klidné a lenivé atmosféře Černé Hory.
Alexandra Jašová
Vyšlo slunce. Posaďte se do parku, kavárny nebo nasedněte na kolo
První slunečné dny v holandském Utrechtu přišly znenadání a k velké radosti všech, které už několik měsíců vytrvalých dešťů přestávalo bavit. Ulice se zaplnily, cyklostezky ještě víc a lidé vyndali židle před dům přímo na ulici. V zahrádkách před kavárnami, které až doteď hostily jen pár návštěvníků zachumlaných v pestrobarevných dekách, je najednou problém najít volný stůl. Zdá se, že jaro už konečně zavítalo i sem.
Alexandra Jašová
Na rachotícím kole, v dešti a bez čepice. Tak se jezdí v Holandsku
Nejsou to ani dřeváky ani tulipány. To, co jako první upoutá na Holandsku, je ta nekonečná záplava kol všude, kam se vydáte. Stará, ještě starší, zrezavělá, nabarvená výraznými barvami, při jízdě hlučná. Velký zámek je nutnost. To byl můj první dojem, když jsem v únoru přijela do Utrechtu.
Alexandra Jašová
Přichází pan majitel. Pokloňte se, ruku nepodávejte
Asi po dvou měsících v práci jsem zjistila, že můj šéf, tedy hlavní manažer restaurace, nemá vždy jen špatnou náladu. Nedá se sice říct, že by ten den byl příjemný, ale v úterý ráno nezačal mítink klasickými ironickými poznámkami, zesměšňováním a ani nikoho neposlal domů nebo nevyhodil. Vypadalo to, jako by na chvíli připustil, že jeho zaměstnanci nejsou všichni úplně hloupí a nanic. Byli jsme z toho všichni řádně překvapení.
Alexandra Jašová
Růže v cukru, Picasso a záchodky v kostele: další 2 dny v New Yorku
Možná trochu paradoxně je velkým lákadlem nejznámějšího amerického velkoměsta jeho čínská čtvrť, newyorský China town. Společně s Malou Itálií (Little Italy) to byl první cíl, který jsme vybrali pro druhý den naší návštěvy New Yorku. A rozhodně jsme nelitovali.
Alexandra Jašová
Mix kultur, řečí a dojmů. Vidět New York a nechtít z něj odjet
První pohled většiny návštěvníků New Yorku právem směřuje nahoru. I když každý ví, že je to město plné mrakodrapů, jejich náhlá přítomnost a výška dokáže vyrazit dech. Přesto, že jsem do nejznámějšího amerického města nepřijela poprvé, také jsem se tomu pocitu neubránila a zaklonila hlavu hned po svém příjezdu na Penn station vedle Madison Square Garden.
Alexandra Jašová
Retardovaní číšníci a stokrát naleštěné skleničky. Vítejte u nás!
Servírky, číšníci a ostatní zaměstnanci restaurace, všichni v modrých košilích a černých kalhotech, upínají oči na hlavního manažera Tierryho. "Jste tady všichni úplně retardovaní?" pokládá Francouz zvýšeným hlasem jízlivou řečnickou otázku a mává přitom teatrálně rukama. "To se to v této restauraci nějak koncentruje, nebo co?" pokračuje a vstává ze židle. I tak může vypadat jeden z každodenních mítinků ve francouzské restauraci Avenue v americkém Long Branch, kde tohle léto pracuji.
Alexandra Jašová
Mí Mexičané mi rozumějí. A já rozumím jim
Restaurace La Costeñita, reklama na mobilního operátora ve španělštině, v obchodě sleva na tortily. Na první pohled se zdá, že jsem se znovu ocitla v Mexiku. Jsem ale mnohem severněji, v městečku Long Branch v americkém státě New Jersey.
Alexandra Jašová
Manažer z Francie a kuchyň plná Mexičanů. I to je Amerika, bejby
Spojené státy Americké. Nový svět, zlaté Eldorádo, země dolarů a splněných snů. Svůj soukromý americký sen o velkých penězích si sem jezdí plnit nemálo studentů ze střední a východní Evropy. Společně s tím, jak americká měna klesá, se ovšem nad peníze stále častěji dostávají zážitky, nová přátelství nebo cestování. Já jsem se do USA vydala během svých studií letos už potřetí. Krizi i ropě navzdory.