Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

V zemi, kde nikdo nepracuje a kde autobusy jezdí dřív

Jen v Bělehradě roztál poslední sníh, rozhodli jsme se s přítelem pro cestu k moři, abychom se odměnili za dlouhých pět měsíců zimy. A tak jsme se ocitli na začátku dubna na prázdných plážích, v tichých uličkách historických měst a v neuvěřitelně klidné a lenivé atmosféře Černé Hory.

Samotná cesta z Bělehradu do hlavního města Černé Hory trvala deset hodin a výborně nás připravila na to, co je možné očekávat od následujících dní. Ještě před zapnutím motoru staršího německého autobusu vyvstal problém s místenkami. V Srbsku se prodávají jízdenky přímo s číslem sedadla, Srbové jej ale zpravidla ignorují a sedají si podle svých aktuálních preferencí. V našem autobusu cestovala čtyřčlenná skupina, která si zakoupila lístky dohromady, jejich místa už ale byla obsazená. Nejbojovnější z nich, tmavovlasá slečna v kabátu, sice přesvědčila starší pár, aby se přesunul o jednu sedačku dozadu, nikdo jiný se ale přesunout nechtěl. Debatu mezi cestujícími, která postupně vzrůstala na intenzitě, pak ukončil až řidič. „Máte dva a dva lístky, tak si dva sedněte tady a dva další tam,“ řekl rázně a ukázal na druhou stranu autobusu. Místenky nemístenky. Bojovná slečna rezignovala a posadila se na místo určené řidičem.

Asi o půl druhé v noci (vyjížděli jsme v deset večer) jsme měli první nucenou přestávku, kdy řidič rozsvítil všechna světla a oznámil, že odjíždíme za půl hodinu, ze které se stalo zhruba 40 minut. Venku ležel sníh a já si připadala spíš jak na zájezdu do Alp než na cestě k Jaderskému moři. Srbové využili situace a hned při prvním vdechu čerstvého vzduchu začali zapalovat cigarety. Řidič, který kouřil za jízdy z otevřeného okénka, zapadl do motorestu, kam se postupně vydali i všichni zmrzlí kuřáci. Kouřit se totiž dá i vevnitř v teple.

Mezi třetí a čtvrtou ráno nás čekaly hranice. Srbská vypadala jako několik ‚unimo buněk‘ naskládaných na sebe, černohorská byla modernější a očividně nově vybudovaná. Oba celníky zřejmě překvapily naše pasy (český a slovenský) v záplavě srbských průkazů totožnosti, což se projevilo zdviženým obočím či zkoumavým pohledem. Černohorského asi o něco více, protože nám dal razítko na stránku, kde je uvedený pouze dosažený akademický titul držitele pasu. Během druhé přestávky jsme jako nekuřáci vyčkávali v autobuse asi 15 kilometrů před naší zastávkou, protože řidič cestu zvládl příliš rychle a ušetřený čas asi nechtěl trávit na nádraží.

Prázdné pláže a plné kavárny

Odměnou za probděnou cestu a za den strávený kvůli pracovním setkáním v černohorském novém hlavním městě Podgorica, které příliš mnoho nenabízí, nám byly prázdné pláže a odzbrojující pohoda místních kaváren, které byly plné v kteroukoli denní dobu. Bylo to na hlavní promenádě města Cetinje, kdysi hlavního města Černohorského království, kde jsem začala přemýšlet o tom, kdo v této zemi vlastně pracuje. Kolem jedné hodiny odpoledne byly zahrádky místních pohostinství naprosto zaplněné lidmi všech věkových kategorií usrkujících kávu a vesele diskutujících o všem možném. Kavárny byly plné i v jiných městech a v jiných denních dobách a já měla pocit, že v této zemi jsou na dovolené i místní.

Neskutečnou pohodu nikam nespěchajících Černohorců doplňovaly prázdné pláže, na které ještě nevkročily nohy letošních turistů s lehátky a slunečníky. Tu a tam se sice povalovaly odpadky, které vyvrhlo moře a které ještě nikdo neměl čas nebo důvod odklidit a mezi nimi se potulovaly místní hrdé kočky, ale to jsme Černé Hoře prominuli. Moře bylo ještě studené a na pláž tak kromě nás téměř nikdo nezavítal. Podobně to vypadalo i mimo pláže. Za hradbami Starého Baru, města, které bylo zničeno Turky a nikdy znovu neobydleno, jsme byli dvě hodiny úplně sami. Pro paní prodávající vstupenky jsme tak byli jedinečnou možností, jak si s někým popovídat. Odsunula šálek s kávou, nabídla nám navíc mapku města a vyslala šedovlasého pána, aby pro nás otevřel kostelík, který by jinak zůstal během dne zavřený. V olivových sadech kolem města si hrály pouze místní děti, které na nás už zdaleka pokřikovaly. V úzkých uličkách historického města Kotoru jsme se setkali jen s hrstkou cestovatelů a na hradbách kolem Budvy jsme potkali pouze rybáře a holuby.

V přímořských letoviscích se nás na poloprázdných ulicích snažily nalákat nápisy v ruštině, které jsme se s počátečním přesvědčením, že se jedná o srbskou cyrilici, snažili přeložit s naší částečnou znalostí srbštiny. Brzy jsme ale pochopili, že tyto nápisy jsou určené nikoli Srbům, ale ruským turistům. Kromě výletů po pobřeží nabízely ve velké většině prodej nemovitostí, o které tu mají Rusové zřejmě zájem. „Spasiba i Vám,“ zaslechli jsme říkat prodavačku v potravinách, která vydávala poslední drobné na 200 eurovou bankovku, kterou jí podávala na krátko ostříhaná paní v mikině ve frontě před námi. Ruské nápisy tu zřejmě nejsou zbytečně.

Jízdenky, prosím, bonbon, prosím

Během našeho pobytu v Černé Hoře jsme se přesvědčili, že cestovat tu není vůbec náročné – kam nejede vlak, tam určitě jezdí nějaký autobus. A zvlášť po pobřeží. Většina malých dopravců má jeden autobus nebo i mikrobus, kterým objíždí předem určené destinace. Lístky je možné zakoupit buď na nádraží, nebo přímo v autobusu v místech, kde nádraží není. To samozřejmě dělá zmatek v místenkách, ale to nikomu nevadí. V autobusu je kromě řidiče také výběrčí/kontrolor jízdenek, který zabezpečuje vše ostatní kromě řízení. Třeba i přesvědčování cestujících, že jejich linka je ta nejlepší - jeden nám dokonce během kontroly rozdával ovocné bonbony ze sáčku.

Po týdnu cestování jsme tak byli na cestu zpět velmi dobře připraveni. A nemohlo nás rozhodit ani to, že náš autobus odjížděl o dvacet minut dřív, než uváděla naše dopředu zakoupená jízdenka.

Autor: Alexandra Jašová | úterý 16.4.2013 11:11 | karma článku: 21,28 | přečteno: 1977x
  • Další články autora

Alexandra Jašová

O Bělehradu, který mi nečekaně přirostl k srdci

Když jsem poprvé přijela do Bělehradu, v teplém kabátku a ve vysokých botách s kožíškem do únorové fujavice, říkala jsem si, že přestěhovat se sem možná nebylo úplně nejlepší rozhodnutí. Přivítal mě neodklizený sníh na chodnících, bezohlední řidiči, nerozluštitelné nápisy v cyrilici a nepříjemný úředník na cizinecké policii, který mi kysele vysvětlil, že všechny formuláře se musí vyplňovat v srbštině a energicky přeškrtal všechny moje údaje. To jsem ještě nevěděla, že si tohle město zamiluju a že se mi po sedmi měsících nebude chtít odjet.

30.10.2013 v 21:12 | Karma: 15,09 | Přečteno: 510x | Diskuse| Cestování

Alexandra Jašová

Vyšlo slunce. Posaďte se do parku, kavárny nebo nasedněte na kolo

První slunečné dny v holandském Utrechtu přišly znenadání a k velké radosti všech, které už několik měsíců vytrvalých dešťů přestávalo bavit. Ulice se zaplnily, cyklostezky ještě víc a lidé vyndali židle před dům přímo na ulici. V zahrádkách před kavárnami, které až doteď hostily jen pár návštěvníků zachumlaných v pestrobarevných dekách, je najednou problém najít volný stůl. Zdá se, že jaro už konečně zavítalo i sem.

14.4.2011 v 21:12 | Karma: 11,81 | Přečteno: 1243x | Diskuse| Cestování

Alexandra Jašová

Na rachotícím kole, v dešti a bez čepice. Tak se jezdí v Holandsku

Nejsou to ani dřeváky ani tulipány. To, co jako první upoutá na Holandsku, je ta nekonečná záplava kol všude, kam se vydáte. Stará, ještě starší, zrezavělá, nabarvená výraznými barvami, při jízdě hlučná. Velký zámek je nutnost. To byl můj první dojem, když jsem v únoru přijela do Utrechtu.

13.3.2011 v 14:20 | Karma: 21,49 | Přečteno: 2249x | Diskuse| Cestování

Alexandra Jašová

Přichází pan majitel. Pokloňte se, ruku nepodávejte

Asi po dvou měsících v práci jsem zjistila, že můj šéf, tedy hlavní manažer restaurace, nemá vždy jen špatnou náladu. Nedá se sice říct, že by ten den byl příjemný, ale v úterý ráno nezačal mítink klasickými ironickými poznámkami, zesměšňováním a ani nikoho neposlal domů nebo nevyhodil. Vypadalo to, jako by na chvíli připustil, že jeho zaměstnanci nejsou všichni úplně hloupí a nanic. Byli jsme z toho všichni řádně překvapení.

2.9.2010 v 5:30 | Karma: 22,23 | Přečteno: 3071x | Diskuse| Cestování

Alexandra Jašová

Růže v cukru, Picasso a záchodky v kostele: další 2 dny v New Yorku

Možná trochu paradoxně je velkým lákadlem nejznámějšího amerického velkoměsta jeho čínská čtvrť, newyorský China town. Společně s Malou Itálií (Little Italy) to byl první cíl, který jsme vybrali pro druhý den naší návštěvy New Yorku. A rozhodně jsme nelitovali.

9.8.2010 v 20:20 | Karma: 12,76 | Přečteno: 1313x | Diskuse| Cestování
  • Nejčtenější

Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici

25. dubna 2024  12:40,  aktualizováno  14:38

Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...

Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl

22. dubna 2024,  aktualizováno  14:47

Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...

Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování

21. dubna 2024  16:37

Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...

Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci

22. dubna 2024  10:27

Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...

Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město

24. dubna 2024  11:40,  aktualizováno  15:50

Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...

Macron nabízí sdílení jaderných zbraní pro obranu EU, nechce být vazalem USA

29. dubna 2024  14:08

Důvěryhodná evropská obrana by měla jít nad rámec ochrany, kterou už poskytuje Severoatlantická...

MF DNES má nominaci na Novinářskou cenu. Zaujal rozhovor s trampem na koni

29. dubna 2024  14:07

Nadace OSF zveřejnila seznam nominovaných na Novinářskou cenu 2023. V soutěžní kategorii Regionální...

Náraz do stromu odmrštil auto přes silnici, řidička nadýchala více než promile

29. dubna 2024  14:03

Opilá řidička havarovala v sobotu nad ránem na Jindřichohradecku. Po několika nárazech do stromů...

Za dvacet let úspěšného vývoje Českého republiky to nepovažujeme, řekl Klaus

29. dubna 2024  11:35,  aktualizováno 

Exprezident Václav Klaus vystoupil silně kriticky ke dvacátému výročí vstupu České republiky do...

  • Počet článků 10
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 2981x
V kavárně bez cigarety